O mně
Snad každý ví, že velký podíl na tom má náš způsob stravování a je jen na každém z nás, co si v obchodě hodí do košíku. Pro to, aby lidé začali sportovat, už musí vydat podstatně více energie, musí udělat ten první krok, který bývá mnohdy těžký a většinou je i posledním krokem, protože přiznejme si to - slova typu “nemám čas” jsou už trochu ohraným klišé, které se skrývá nad lidskou leností. Ano, zlenivěli jsme. Lidé málo chodí pěšky, koupili si auta, nejezdí už tolik hromadnou dopravou jako dříve, protože je to pohodlnější a celkově si svůj život ulehčujeme, jak jen to jde. Moderní doba nás ale tak trochu žene do záhuby. Díky ní získáváme špatné návyky, nezatěžujeme organismus fyzickou aktivitou a “náhle” nás pak překvapí přechodná nemoc či úraz (angína, chřipka, zlomenina) nebo dokonce vážnější onemocnění, které se skrývá za již zmiňovanými civilizačními chorobami, kterých se jen obtížně zbavujeme, někdy vůbec. Takový člověk pak první, co udělá, tak zajde k doktorovi a nechá si předepsat prášky, které vyléčí nebo utlumí následky, ale nikdy nevyléčí příčinu vaší choroby. Doktor také potřebuje z něčeho žít, tak je pro něj jednodušší vám ty tabletky předepsat, ale už vám neřekne, nepromluví k vám a nezačne vás přesvědčovat o tom, že chyba nastala někde jinde a vy máte začít právě tam.
Od té doby, co jsem začala pravidelně (3 a vícekrát do týdne) cvičit, nevím, co to je chřipka, angína, horečka, bolesti zad, kloubů, bolest hlavy, únava, stresové situace řeším víceméně s chladnou hlavou a celkově se mi změnil pohled na svět. Zlepšila se mi o 100 % nálada - jdu třeba po ulici a usmívám se a to ne kvůli tomu, že by se mi momentálně něco vybavilo, ale proto, že se tak celkově cítím - cítím se v pohodě a zdravá!
Sportuju od svých 11 let, ale poslední 2 roky jsem se sportu začala věnovat intenzivněji, minulý rok jsem si udělala trenérský kurz a rozhodla jsem své poznatky šířit dál. Studuji na vysoké škole v Brně a dřív jsem se zúčastňovala různých sportovních lekcí v rámci Centra sportovních aktivit (CSA) či dříve Tělesné výchovy na Mendelově univerzitě, a když vidím, jak studenti ve volných chvílích navštěvují tyto sporty a jak tyto hodiny bývají zaplněné, říkám si, že ve Valticích těch pohybových aktivit, které by se mohli líbit mládeži, moc není. Nyní vedu v CSA lekce kruhového tréninku a v dalších hodinách (bosu, bodyform aj.) působím jako záskok.
Říká se, že ve Valticích “skapal pes” - většina akcí ve Valticích konaných jsou víceméně turistické atrakce, a když si chce člověk trochu zastportovat, tak musí sednout do auta a zajet do nedaleké Lednice, Břeclavi, Hlohovce či Mikulova. Rozhodla jsem se tedy vnést něco nového i do mého rodného městečka. Začala jsem vést lekce Intenzivního cvičení v tělocvičně základní školy a myslela jsem, kdo ví, kolik mladých se nechytne. Když to shrnu, tak za 13 lekcí, které již proběhly, nepřišel ani jeden student, nikdo nebyl zvědavý, co to asi bude, a ani nízké vstupné, které jsem nasadila, aby bylo přístupné pro všechny, nezvedlo nikoho ze židlí, aby se přišli alespoň podívat. Podobné tréninky konané například v Lednici stojí až o čtyřicet korun více a v Brně dokonce až o sto víc. Říkám si, čím to, že v Brně téměř každý cvičí, ať to stojí, kolik to stojí a ve Valticích nikoho ze studentů pohyb nebere. Někdo může říci, že je to špatný čas - neděle od 16 h, ale jsou lidi, kteří si ten čas udělají, jsou to matky od dětí, vedou domácnost, a přesto jsou schopné se nějak uzpůsobit. Celkově jsem velmi zklamaná z přístupu mladých, nejspíš mají jiné zájmy. Za co jsem ale velmi ráda a čeho si moc cením, jsou ženy, které chodí pravidelně a chtějí dělat něco pro sebe, nebojí se něčeho nového a hlavně - vytrvají!
Na závěr bych ráda pozvala všechny, kteří intenzivní cvičení ještě nevyzkoušeli a nepatří mezi ty “líné typy”, jen nemají odvahu přijít, aby se ničeho nebáli. Nějakým způsobem sice navyšujeme laťku, ale ta není vždy stejně vysoká a pokaždé se snažím vysvětlit verzi i pro začátečníky. I když se jedná o intenzivní trénink, tak si každý volí svou vlastní intenzitu - nikdo nejede tempo podle nějakého předepsaného vzoru. Na mých hodinách se nemusíte bát, že každá hodina bude o tom stejném. Nemám ráda stereotyp a hlavně stereotyp při cvičení. Na co ale hodně dbám je správná technika cviku a posilování středu těla, které je důležité ať už cvičíte cokoliv. Tak proč nezačít dělat i něco pro sebe?
Markéta Wimmerová